"Prostředky, které má určitý umělecký obor k disposici, určují a vymezují také rozsah jeho říše... Nehledíme-li k prvkům, které jsou různým uměleckým oborům společné, má každá umělecká disciplína jistou oblast specifického krásna, která přísluší výhradně jí a kterého může jen ona dosáhnout; a toto specifické hudební krásno je vždy prvou pobídkou k umělecké tvorbě a také vždy jejím nejvyšším cílem".
(Otakar Hostinský)
A právě kytara má těchto specifických uměleckých prostředků mimořádné množství. Tyto ji pak činí oblíbenou a atraktivní, ale současně ji limitují. Již výběr nástroje a zvolená technika vtiskne Vaší hře charakteristický reliéf. Tento web budiž tedy nápomocen těm, kteří zvolili kytaru akustickou, a jistým vodítkem pro ty, kteří zatím zvažují, kterou cestou se vydají.
Téma o kterém jsem nenašel žádnou rozsáhlejší vědeckou práci, ačkoli je svou důležitostí stěžejní.
To co činíme, je dvojího druhu. Jednak činnosti o kterých racionálně nepřemýšlíme a na druhé straně aktivity,
které řídíme vědomím. Mezi ty první patří např. dýchání, ale také plavání, chůze. Jednou jsme se naučili chodit
a zbytek života této záležitosti nevěnujeme zpravidla pozornost.
Jak to je s hudbou? A jak by to mělo být? O čem bych během hraní měl přemýšlet a jaký tok myšlenek hraní škodí?
Je to podobné jako např. u mluveného slova. Vzhledem k tomu, že hudba je věc estetická, umělecká je důležitá forma i obsah.
Tedy pokud přirovnávám k mluvenému slovu, pak k přednesu, nikoli k rozhovoru dvou přátel během cesty MHD.
Nyní je třeba zdůraznit, že hudba jako umělecká forma není jen problematika členů filharmonie a solistů ND.
Alibismus :“mě se to netýká, já jsem amatér“ zde nemá místo. Navíc si jistě každý vzpomene na ten zvláštní pocit,
kdy se člověku zdá, že z hudebního projevu „amatéra“ si odnáší silnější zážitek než z koncertu slavné persóny.
Vzhledem k členitosti problematiky rozdělím téma na několik příspěvků a ten první ukončím již nyní.
Rád bych, abych než-li napíši více, jste si sami začali vybavovat o čem přemýšlíte během hudby,
při kterých myšlenkách máte z hraní radost, o čem přemýšlíte, když uděláte chybu…
Jaké myšlenky vám opanovali během hraní, které jste si neužili a neměli z něj dobrý pocit.
Před vánoci trochu odlehčím jinak (snad) seriózní témata. Celá řada hráčů používá k naladění svého nástroje ladičku,
nebo si alespoň zahrají komorní A na klavíru. Během této rutinní práce, která je bezpodmínečně nutná ke hře si leckdo posteskne
:“ kdybych měl tak absolutní sluch“. Také jsem si nad absencí této schopnosti posteskl.
Že bych si o absolutní sluch napsal Ježíškovi?
Jenže, co to ten absolutní sluch je? Odborníci tvrdí, že člověk obdařený absolutním sluchem je schopen poznat jakýkoli
tón, který uslyší. Na rozdíl od běžných hudebníků, kteří jsou schopni slyšet pouze interval, tedy vztah mezi dvěma tóny.
Nicméně, když se nad tím jeden zamyslí, začne být na pochybách. Proč? Protože výška tónu se staletími mění.
Fyzika určuje komornímu A 440 Hz, ale někdo ladí komorní A na 443, někdo naopak níž a když se přesuneme v čase někam do Baroka,
Renesance zjistíme, že komorní A bylo o tolik podladěné, že bylo již o celý půltón níže. Tedy As bylo A. Pak ovšem celý pojem
absolutního sluchu začíná být podezřelý. Pokud je něco absolutní, je to neměnné, což se ovšem jaksi o tomto fenoménu říci nedá.
A tak mi vychází, že pojem absolutní sluch je jen výmysl teoretiků a já mohu jednak být v klidu až budu příště ladit nástroj
a současně si mohu Ježíškovi napsat o něco smysluplnějšího nežli je absolutní sluch.
Během prázdnin jsem uzavřel téma akordů a nyní je čas na techniku. Ve škole nás měli připravit na život.
Ovšem škola nám zadává co se máme naučit a zkouší nás jak se nám zadařilo. Ale neučí, jak se učit. Kdyby tomu tak bylo,
mnoho školáků by bylo ve svých schopnostech mnohem dál. V hudbě je tento problém vidět a dobrý učitel jej musí umět vyřešit.
Vzhledem k tomu, že je nutno přistupovat k žákům samostatně, není možno vám zde povědět jak na to, ale mohu napovědět.
Zaměříme se na pravou ruku.
Ta má za úkol brnkat na struny. Nabízí se hned několik škol, které řeší sklon prstů, polohu ruky. Zde je nutno zvážit i
tvar a velikost ruky hráče. Co je ale společné je vnitřní napětí svalů v ruce a technika cvičení. Vybral jsem vhodné video,
kde můžete ledacos vypozorovat. Zde uvidíte,
několik zásadních věcí. Zaprvé přirozenou polohu ruky, kdy zápěstí není nijak vytáčeno, vykláněno ani deformováno v žádném
směru. Toto je velmi důležité pro zdraví hráče a kvalitu hry. Co dalšího stojí za pozornost je pohyb prstů při vybrnkávání.
Detailní pohled je zhruba po 6. minutě. Zápěstí se ani nepohne, veškerý pohyb je veden prsty.
Dobře, ale jak toho dosáhnout? Při cvičení je potřeba docílit hluboké koncentrace, cvičit velmi pomalu tak, abyste měli plnou
kontrolu nad svaly a výhodné je sedět proti velkému zrcadlu. Když se na video podívá laik, nevšimne si ničeho z toho co jsem popsal,
nicméně bude cítit z pohybů interpreta uvolnění, to je přesně to co musíte i vy vidět, když se na sebe při hře podíváte do zrcadla.
V tomto díle bych se rád zmínil o určitých neobvyklých akordech, které mnohé interprety dokáží nachytat nepřipravené. První záležitost, které se chci věnovat jsou rozpory ve značení harmonických značek. Akord tj. souzvuk tónů. Mezi těmito jsou vztahy, nazývají se intervaly a jsou současně hlavním kamenem pro názvosloví, ale také problém, protože pokud zachovám tóny, ale změním jejich pořadí, dojde k přehodnocení harmonie a čtenář zpěvníku, který tento jev nezná bude v koncích. Nebudu zde uvádět všechny akordy, kterých se tento problém týká, ale pouze tři základní, nejdůležitější. Ostatní jsou jen marginální a nemá smysl se s nimi zatěžovat.
Cdim = D#dim = Adim = F#dim
C+ (C5+) = E+ = G#+
C6 = Ami7
Tento příklad jsem pro zjednodušení předložil k základní verzi od tónu C. Tento vztah samozřejmě platí pro všechny typy těchto akordů. Napomůže vám transpoziční tabulka jejíž návod je na tomto webu. (tedy když C6 = Ami7 pak např. D6 = Hmi7) Pokud toto neznáte, snadno se vám stane, že hrajete a najednou narazíte na F6, které jste nikdy nedrželi a nevíte co s tím, ale Dmi7 umíte zahrát a pokud budete s touto problematikou seznámeni, snadno se s takovým akordem vypořádáte. Rozhodl jsem se pouze, pro tento prostý výklad, protože pro objasnění výše zmíněných souvislostí by bylo zapotřebí poměrně rozsáhlých znalostí problematiky. Pokud jste zklamáni doporučuji : Šolc „Tajemství akordových značek“.
Samostatnou kategorií je tzv. žánrové značení. Tak nazývám akordy, které jsou typické pro určitý hudební žánr. Pokud se tímto žánrem dlouhodobě nezabýváte, bývá většinou téměř nemožné hrát takovou skladbu z listu. Jedná se např. o jazz, flamengo apod. Někdy jsou takové harmonie i určitým charakteristickým reliéfem konkrétního umělce. V této souvislosti mne napadají např. hudba Bratří Ebenů, nebo Karla Plíhala.
Občanské sdružení Česká kytarová společnost pořádá 20. mezinárodní kytarový festival a kurzy BRNO´11 v termínu 7. - 13. srpna 2011.
Kurzy určené pro učitele a žáky uměleckých škol jsou pro svoji špičkovou úroveň odborníky vysoce hodnoceny. Cílem kurzů je zkvalitnění kytarové interpretace, seznámení se s novým repertoárem a jeho interpretací na základě nejnovějších poznatků a zkušeností předních světových pedagogů v mistrovských kurzech a na přednáškách (mj. např.i rady psychologa o interpretačních problémech a řešeních).
Kurzy vedou profesoři AMU, JAMU a konzervatoří u nás a v zahraničí: Maria Linneman, Německo, Roland Dyens, Francie,Javier Garcia Moreno, Španělsko, Peter & Zoltán Katona, Maďarsko,Jorge Caballero, Peru/Usa, Thomas Offermann, Německo, Luciano Tortorelli, Itálie, Richard Hand, Stephen Goss, Graham Roberts, Carl Hering, Paul Fowles – Anglie, William Anderson, Usa, Arnoldo Garcia, José Montenegro – Mexiko, Milan Tesař, Vladislav Bláha, Zdeněk Dvořák – ČR.
Kurzy se konají v historických prostorách školy, kde m.j. v 19. století vyučoval Georg Johann Mendel, koncerty předních světových interpretů budou probíhat v nádherném barokním freskovém sále Nové radnice v Brně (17.stol.).
Pro žáky se uskuteční kytarová soutěž GUITARTALENT ve dvou kategoriích (1. cena .- mistrovská kytara Kohno / Sakurai).
Někdy je snahou autora doprovodu specifikovat harmonii přesněji, než jen standardním označením akordu. Ten nám pouze udává složení tónu v harmonii, ale nechává absolutní volnost v obratech akordů. Proto se v relativně nedávné době začali používat akordy ve tvaru zlomku, např. C/G. První písmeno označuje akord jak jej známe, druhý pak specifikuje nejhlubší tedy basový tón. Takovým způsobem lze zdůraznit zachování určité melodické linky, která při sledu akordů má vzniknout.
Druhou nespornou výhodu spatřuji v zjednodušení zápisu a rychlé čitelnosti, protože tento přidaný bas může být i tónem citlivým. Např. C/F# znamená, že při hraní C dur je nutné v base hrát notu Fis. Přínosem je i pro začátečníky, kteří jednoduše notu za lomítkem vynechají. Například začátečník uvidí C/G#, vynechá Gis a skladbu přehraje úměrně svým schopnostem, pokud bych tento akord zapsal C5+ bude v koncích.
Tento systém je současně indikátorem kvality zpěvníku, protože nám dává najevo, že autor u práce přemýšlel a takové zpracování bývá podstatně přesnější. Zajímavostí je, že podobný systém, který určoval tvar akordu znali již v baroku (tzv. číslovaný bas).
Všem příznivcům kytary a nejen těm přeji příjemné prožití Vánočních svátků a mnoho úspěchů v roce nadcházejícím. Ačkoli jsem se vinou adventních hudebních aktivit dostal k sepsání tohoto příspěvku později než jsem zamýšlel, přesto opět jako každý rok si neodpustím varování před nákupem hudebních záležitostí přes internet. Hudební nástroj není varná konvice a vybírat podle obrázku na webu není dobrá cesta.
Slíbil jsem minule, že se budu věnovat akordům. Vezmeme si příponu sus. Tento dovětek změní poměrně výrazně zvuk a význam akordu. Obecně sus značí záměnu základní noty za doškálnou a mělo by být číselně označeno kterou notu nahradit. Používá se ovšem pouze pokud má kvintu nahradit sexta nebo tercii kvarta. První případ se značí např. C6sus druhý C4sus. Pokud narazíte na holý zápis Csus je myšleno C4sus. Tedy víme-li, že například akord Cdur se skládá z tónů C-E-G pak C4sus bude C-F-G tercie E bude nahrazena kvartou F. Toliko teorie. A k čemu je takový akord dobrý? Kdy jej použít?
Takový akord je doškálný a již při poslechu cítíte, že máte nutkání ten citlivý tón někam rozvést, uklidnit harmonii. Tato disonance harmonii obohacuje a používá se jako výrazový prostředek, který působí na emoce posluchače. Jeho přítomnost ve skladbě je tedy jakýmsi obohacením, intarzií, ornamentem, který není nutný, ale zvyšuje výrazně celkový dojem posluchače. Vyjma moderní vážné hudby, kde je dovoleno v podstatě cokoli (což úzce souvisí s počtem posluchačů moderní vážné hudby) je potřeba takový akord rozvést ať již zpět do základního tvaru akordu, nebo např. do dominantního, či subdominantního akordu v souladu s logikou dané skladby.
Podle četnosti vašich dotazů ohledně akordů je patrno, že v této problematice má řada z Vás mezery. Nemusíte kvůli tomu mít těžké spaní, protože vězte, že i celá řádka profesionálů v podstatě nemá hlubší povědomí o problematice. Kdybych to k něčemu měl přirovnat, nikomu z vás nebude činit problém vyplnit internetový formulář např. e-shopu ačkoli nemáte ani ponětí jak je tento formulář tvořen a jak to funguje uvnitř. Zrovna tak se violista naučí svůj part, aniž by měl hlubší povědomí o struktuře, harmonii a kontrapunktu daného díla.
Váš problém je zdánlivě prostý. Naučíte se jak držet základní akordy a ponoříte se do různých zpěvníků. Ovšem náhle narazíte na akord který neznáte, na značku, která vám nic neříká. Snadno rozumíte tomu, že dur je akord veselý, optimistický, moll spíše tesklivý, ale nyní vám komplikuje život nějaké pochybné číslo, nebo písmeno. Co se týká čísel, není zas takový problém pochopit, že číselná hodnota udává interval od základního tónu. Ovšem označení dim nebo sus je tvrdší oříšek. Pro mě pak bývá nesnadné takový oříšek rozlousknout tak, aby zůstalo jádro neporušené, tedy abyste mé odpovědi porozuměli.
Proto jsem se rozhodl Vás postupně, alespoň s některými neobvyklými akordy seznámit, ba co víc, povědět vám, kdy a proč se užívají. Zatím jen obecně. Veškeré tyto jsou tzv. akordy doškálné. Přeloženo, dělají skladbu krásnější, libozvučnější, ovšem pokud jsou na Vás příliš obtížné, můžete je nahradit jednoduššími, někdy dokonce vynechat zcela. Ano, vynechat. Praxi vynechávání akordů (zjednodušování) využívají i profesionálové, zejména, když někdo aplikuje klavírní harmonický základ. Ten bývá často na kytaru nehratelný, nebo obtížně hratelný a současně zbytečně hustý. Na druhou stranu, vynechat akord je jako uříznout stromu větev. Vynecháte důležitý akord a z vašeho stromu zbude nevzhledný pahýl.
S počátkem léta, tedy času dovolených a výletů Vám přeji příjemné počasí a Vaším kytarám slušné zacházení. Kytara sice na rozdíl od houslí nemá fyzicky duši, ale chovejme se k ní jakoby duši měla.
Dnešní ukázka Vám může být prospěšná z více pohledů. Vybral jsem úpravu lidové písničky
Hej okolo Levoče. Je to výborná ukázka kreativity a až dětské hravosti s jakou se dá uchopit tak prostá melodie. Co se týče techniky a způsoby hry, za zmínku stojí velmi charakteristická technika hry malíčkem, které je Štěpán Rak průkopníkem. Pro úspěšné využívání této techniky je ze strany interpreta potřeba dokonalá uvolněnost prstů a zápěstí a současně značná trpělivost při nacvičování, které probíhá ve velmi pomalém až nudném tempu.
Ovšem i začínající kytarista se má čemu přiučit. Štěpán Rak je jeden z hráčů, kteří místo podložky pod nohu používá tzv. opěrku. Jde o plastový nástavec, který se přisaje na bok nástroje. Je to dobrá alternativa, která má velkou výhodu v podobě rovné páteře během hraní. Ovšem je potřeba si toto vyzkoušet, nástroj není tak stabilní a vůbec nejhorší je, že může tato
přísavka během hry vypovědět službu. Opěrka má tedy své příznivce i odpůrce. (osobně ji nesnáším)
S velkým předstihem bych rád všem příznivcům kytary připomněl již tradiční kytarový festival v Brně.
Mezinárodní kytarový festival Brno 2010 je svátkem pro všechny
příznivce klasické kytary.
Účastníci se tak již vedle tradičních večerních koncertů mistrů, mohou těšit na semináře a výuku předních
hráčů různých žánrů. Logistické zázemí celého festivalu je na výsoké, profesionální úrovni a pro aktivní hráče
se najde místo také v kytarovém orchestru, který je takovou třešničkou na dortu. Byl jsem účasten několika ročníků
a není nic zásadního co bych festivalu mohl vytknout.
Vítejte v Novém roce. Pomalu začínáme rozmrzat z ledového sevření. Pro takovou příležitost mám schovanou
zajímavou ukázku duetu. Ovšem patrně z úsporných a přepravních důvodů hrají oba interpreti na
jediný nástroj.
Přes výborný ohlas mezi diváky nedoporučuji nacvičovat podobnou estrádu učitelům s fešnými žačkami,
zejména pokud na produkci očekávají mezi diváky rodinné příslušníky.
Jiná věc, u které bych se rád zastavil. Zas a znovu, jak na kolovrátku opakuji a varuji před nákupem kytary
po internetu. O fundovanosti podobných nabídek se přesvědčuji často, ovšem nedávná příhoda mě přivodila bezmála
záchvat smíchu. Kolega cítil i přes mé varování potřebu koupit kytaru dceři přes e-schop. Vybíral a nakonec mi
ukázal co našel. Prodejce chválil nástroj, jak je výborný a vhodný pro žáky, aby ve finále přišel s tvrzením, že
kytara má tři struny nylonové a tři kovové. Už víte čemu jsem se tak smál? Ano, nylonové struny mají basové struny
omotané kovovým drátkem, což obchodník klasifikoval po svém. Jen další důkaz absolutní neznalosti takových prodejců.
Blíží se čas vánoc, mnozí chystají sobě, nebo bližním vkusný hudební dárek.
Nedá mi to a budu se opakovat. Vybírejte pečlivě a dobře rozmýšlejte, co je dobré nakoupit přes internet
a které věci je nutné vidět. Přes internet si kupte zpěvníček, struny nebo třeba trsátka. Ale nikdy ne kytaru,
nebo pevné pouzdro.
Přeji Všem příjemné svátky a mnoho hudebních i jiných radostí v roce 2010. Pro radost i poučení jsem
tentokrát vybral koledu z mých nejoblíbenější.
Jedna od druhé se propastně lyší, přesto mají něco společné. Autoři věděli co hrají a věděli o čem zpívají.
Solový zpěv ala Tomáš Kočko.
Projeto Khronos-música coral.
Capella miercoles.
Po radostech léta a dovolených jsem přemýšlel, nad jakou záležitostí se pozastavit.
Myslím, že tentokrát uchopím věc z druhé strany. Mnoho začínajících hráčů hledá nějaký zaručený handicap, který
by omluvil jejich problémy při hře. Většina mých žáků má krátké prsty, tlusté prsty, měkké nehty,
křehké nehty, zrovna včera se praštili do ruky, bolí je hlava, bolí je cokoli, je nízký tlak,
nebo je zrovna blbej den, ale ještě včera to hráli úplně bezchybně.
Také vám cvičení leze krkem a nadáváte jak je život bezcitnej, proč to ten Bach napsal tak krutě
nehratelné a proč zrovna dnes jsou struny mnohem tvrdčí? Mám pro Vás dobrý lék na vaše závažné problémy,
poslechněte si tohoto interpreta.
Tektokrát bych se rád pozastavil nad interpretací skladeb. Vybral jsem dvě ukázky
interpretace skladeb J.S.Bacha.
Nejprve si poslechněte tuto ukázku J.S.Bach poprvé.
Racionálně není co vytknout, technicky dobře zvládnuté, fráze členěné. Jen kdesi
na rozhraní duchovního vnímání estetiky cítím, že to není ono. Chybí tomu něco co se
špatně popisuje a ještě hůře učí. A tam někde je hranice, hranice, která
odděluje zručnost, píli a preciznost od duchovní vyzrálosti.
Porovnejte s touto, koncerní nahrávkou.
J.S.Bach podruhé.
Při poslechu běhá mráz po zádech. Carlo Marchione, přední koncertní mistr dokázal
oživit partituru. Toto je hudba, která posluchače osloví. Přednes má tah, napětí
střídá uvolnění, frázování a ozdoby nejsou vyumělkované vše je jak má být.
Taková hudba již není řemeslem, ale uměním.
Mějte na paměti, že i relativně jednoduché lidové (táborové, folkové...) písně můžete a měli byste hrát
rozumem i srdcem, pak budete odměněni pocitem uspokojení, ne nad samotným výkonem
a tím jak jste skladbu zvládli, ale tím že jste se dotkli nitra posluchače a dali jste mu něco
co se nekoupí.
Přemýšlel jsem jak pomoci kytaristům více než jen teorii. A tak do Nového roku
zkusím experiment. Na internetu je celá řada videoukázek různých žánrů a úrovní.
Vždy nějaký zajímavý vyberu a pokusím se okomentovat.
Jako první mě zaujalo instruktážní video
Jarní kurýr.
Než budete číst dál, podívejte se na ukázku a pokuste se najít sami problémy, které má
interpret. Zaměřím se na techniku. Vytknout by se dalo více věcí, ale největší problém
je malíček. Schválně jsem tuto ukázku vybral, protože jsem se setkal u žáků častěji s touto
chybou. Malíček hráč vyklání nepřirozeně v protisměru, což jen špatný zlozvyk, který
limituje techniku a současně nutí vynakládat větší sílu na domáčknutí struny než je
nezbytně nutné. Druhý problém s malíčkem je o pozornosti a dokazuje, že hráč je
typem instinktivního muzikanta, který nemá plně pohyby ruky pod kontrolou.
Sledujte vidoe pozorně a všímejte si pohybů malíčku při přehmatech a jeho polohu
při hraní akordů, které nevyžadují práci malíčku. Ten vytváří zbytečný nadměrný pohyb
a neodůvodněně se vzdaluje od hmatníku.
Možná se mohou zdát tyto chyby pro vás prkotinou, ale každý zbytečný pohyb je špatný.
Zpomaluje a limituje techniku každého hudebníka. Platí to obecně pro všechny nástroje.
Je to ten druh chyb, na které hráč bez učitele jen velmi obtížně přijde sám.
Snaha vložit k některým tématům videoukázku je zatím nerealizovatelná, protože se mi
nedaří výstup z videokamery převést a nakomprimovat do vhodného formátu. Pokud s tím máte
zkušenosti pomozte.
Přidán další dotaz do sekce FAQ.
| Copyright ©2007-2012 Jaroslav Netušil |